Můj pohled na zdravý životní styl a cvičení

Zdravím vás u nového článku!

Dnes vám chci napsat, co si myslím o zdravém životním stylu a cvičení, protože to je to, na co se na blogu zaměřuju.

Rozhodně se nepovažuju za odborníka, ale dívám se na věci rozumně a používám selský rozum.

Já a zdravý životní styl. Kapitola sama o sobě.

Nikdy jsem nebyla jako dítě vedena k dodržování zdravé stravy, času, kdy jíst a nic se neřešilo. Můj táta vážil 130 kg a mamka neustále držela diety. Pamatuju si svoji větu, když mi bylo asi 10 a já řekla tátovi:" Nejlepší je se na noc najíst, to se potom dobře spí." Tu větu slyším do teď ve svý hlavě a už nikdy nezmizí... A myslím, že první chybou je, že se u nás nikdy neřešila  zdravá strava, jako taková, ale jen extrémy- obezita a diety.

Na základní škole jsem nikdy neřešila žádný sport nebo jídlo. Bylo mi to úplně jedno, protože jsem nijak nepřibírala, ale musim se přiznat, že jsem po návratu ze školy, byla schopná sníst 5 rohlíků s máslem a nutelou, což mi taky zrovna nepřidalo, ale nikdy jsem nebyla tlustá.

Přišla střední škola a já už v prváku měla nutkání cvičit Jillian. Nevím kdy se to zlomilo, ale prostě jsem začala řešit postavu. Tímto přiznávám svůj další hřích a tím je kupování čokolád Milka ve slevě a následné sežrání celý čokolády na posezení během 10 minut. Dnes bych se za to nakopala...

To, že jsem byla na intru, mýmu zdravýmu životnímu stylu taky nepřidalo. Snídaně byly nezdravé- koblihy, rohlíky, krupicové kaše, cukr, kakao. Obědy jsem pro jistotu radši nejedla, protože mi prostě a jednoduše nechutnaly a mě se několikrát stalo, že se mi z pachu v jídelně, který jsem musela čichat každý den, několikrát navalilo. Večeře se jíst celkem daly, ale taky to nebylo nic slavnýho. Jen výjimečně jsem snědla celou porci. Navíc to nebylo nic zdravého- často smažený a sladký.

Celý týden jsem na intru hladověla a po příjezdu domů pak snědla vše, co jsem potkala. Když jsem už byla plná, dala jsem si ještě.

Ukážu vám tady pár fotek. Většinou se ukazují fotky, jak někdo hubne, ale já vám ukážu i to, jak jsem přibírala a zase shazovala.

2013

Jak si můžete z fotek všimnout, tak jsem dost nabrala. Ano, během 4 let jsem na intru zvládla nabrat 10 kg..když si vezmu i svoje nejhubenější období, který bylo dokonce po prváku, tak i 13 kg.

Po druháku jsem celý první měsíc běhala, cvičila a opravdu s radostí. Ale onemocněla jsem a vleklo se to se mnou celý další měsíc prázdnin a pak už jsem to opět vzdala, jako po té asi znovu stokrát.

Uběhly mi ty 4 roky na střední a já mám po maturitě, jsem zaměstnaná, bydlím už sama a je to teď jen na mě. Nemůžu si stěžovat na to, že mamka uvařila něco, co není zdravý, ale musím to jíst. A to je ten přelom. Stal se už pár měsíců před tím, než jsem se odstěhovala, ale už jsem si jela to svoje, vařila si zvlášť a musela trpět kecy na moji stravu a odhodlání.

Začalo to s nástupem do práce, kde jsem měla jen určitý množství potravin na den a nebyla možnost jít si dokoupit nebo se přejíst. Opravdu jsem vděčná, že díky mé práci jsem překonala moje super přežírání. DĚKUJU!

Než jsem se rozhoupala ke cvičení, trvalo to měsíc a půl. Ale překonala jsem se. Začalo to workoutama z Pinterestu a potom zase Jillian. Upřímně? Nedostala jsem se do druhého levlu. Ne, že bych přestala, ale pořád jsem cvičila první level. Vyhovoval mi a celkem mě i bavil. Do toho jsem šla párkrát běhat a cvičila si podle sebe doma. Hlavně jsem se snažila bejt celkově víc aktivní. Víc chodit a ve volný chvíli nesedět doma na zadku. Doporučuju každýmu se aspoň každej den vydat na menší procházku! :) Udělá to hodně.

Dodržovala jsem striktně jídelníček a pak nastalo stěhování a já trochu polevila a na náš první oběd jsem udělala slavnostně řízky a samozřejmě jsem si taky dala. Zas tak to nehrotím. Důležitý je nepřestat a když už mlsat tak s mírou a nesníst 5 řízků. Sníst jeden a hotovo. To samý s brambůrkama, čokoládou, bonbonama, buchtama, chlebíčkama. Je tolik lákadel. Ale víte co? Je hodně nakopávající a ještě víc vás to posune dál, když si věc, kterou chcete, odřeknete a just si řeknete: " Nedáš si to, budeš na sebe pyšná! Na just si to nedej. Stojí ti to za to?". Samozřejmě to neuplatňuju pořád, ale když to vážně není nutný, tak to využiju a                                  ten pocit, že jste překonali sami sebe je k nezaplacení.

květen 2016

Kalorie si nepočítám, jím intuitivně. Hlavně jsem celkově povahou lajdák a v životě bych to nevydržela ani jeden den si něco zapisovat a vážit. Děkuji, nechci.

Další kapitolou je posilovna. Za panelákem mám posilovnu asi 2 minuty chůze. Tak proč toho sakra nevyužít! Byla bych blázen, kdybych tam nechodila. Je to něco úžasnýho, Choďte do posilovny. Je to něco úplně jinýho, než cvičení doma. V posilovně jste jen kvůli sobě, budete cvičit minimálně hodinu, protože kdo by tam chodil kvůli cvičení na 20 minut. Jsem opravdu nadšená. Chci překonávat sama sebe a dávat na legpress, co nejvíc můžu, ale zase nepřeháním. Miluju běhání na pásu, baví mě to! Do toho jumping a jsem happy jak dva grepy!

Jak už jsem psala na mým instagramu, je to všechno v hlavě. Uspořádat si to a přijmout, že cvičení je důležitý stejně jako čištění zubů. Pohyb je základ zdraví. A já cvičim nejen kvůli postavě, ale i kvůli zdraví. A taky proto, že mě to prostě baví.

A já už tímhle končím tenhle dlouhej článek, protože jsem vyčerpala už vše,                                          co jsem chtěla říct! :D

Mějte se krásně a koukněte na můj instagram, kde dávám každý den něco a někdy i několikrát za den -> ikonka napravo v menu :)

P.S. Někdy jsem opravdu líný prase a cvičit prostě nejdu.
P.S.2 Někdy si dám alkohol, brambůrky a neřešim.
P.S.3 Důležitý je nezastavit a jít pořád dál.

P.S.4 Shodila jsem 6 kg

Začala jsem v červnu a myslím že je změna rozhodně znát :)

Moje první lekce JUMPINGU

Myslím, že jsem nebyla první, kdo si myslel, že jumping není nic extra těžkýho. Na videích to vypadá jednoduše, jen se skáče a jsou tam variace skoků. Je to přirozenej pohyb. Každej jsme přece někdy v životě skákali na trampolíně.

REALITA?

Popíšu to úplně od začátku.

Příchod do tělocvičny byl fajn, bylo nás tam dohromady jen pět, takže jsem naštěstí nemusela být na očích přeplněný tělocvičně. Pocity fajn. Když jsem někde poprvý, tak jsem tichá a stydim se, takže jsem se moc neprojevovala.

Instruktorka byla moc milá, přišla za mnou a ukázala mi základní poskoky a pár variací. Prvních pár poskoků mi přišlo celkem v pohodě, ale postupně mi tvrdnul úsměv a nezbylo mi nic jinýho, než kejvat hlavou jako osel, protože už jsem v hlavě měla, že se na tý trampolíně zabiju.

První písnička a sestava. 

Ok, není to fakt tak jednoduchý jak to vypadalo na videích na youtube. Jo, Dito, jsi parádní lemra. Ještěže jsem na sebe neviděla do zrcadla, díky slečně přede mnou. A ještě víc díkybohu, že jsem byla vzadu.

Nejtěžší je trefit se do rytmu a hlavně TEMPA!! Já, jakožto hudebně založenej člověk, nemám problém s cítěním rytmu. O to víc mě vytáčelo, že se do toho rytmu netrefim, protože nestíhám. Musela jsem si najít způsob skákání a naučit se jak skákat, což je základ. Pak to bylo trochu lepší, ale pořád jsem se cejtila jak naprostej debil, protože jsem prostě nestíhala. 

Pak následovalo protažení. Dobrý.

Další písnička, už to bylo lepší. Měla jsem pár euforickejch stavů, protože jsem dokonce i stíhala.

Ovšem to mě přešlo, protože následující písničku se sprintovalo. Uteklo to rychle, docela mi to šlo, ale stehýnka pálila jako čert, ale cejtila jsem se dobře. Sice hooodně rychlý střídání noh, při kterým se vám klepe úplně všechno, jsem se zase necejtila nejlíp, protože mi přišlo, že to dělám jednou tak pomalu jako ostatní, ale zvládla jsem to.

Hlavně jsem čuměla na slečnu kousek ode mě. Má můj naprostej obdiv. Skákala s takovým nasazením a hlavně jsem se občas bála, že si kolenama vykopne zuby. Což nemyslím špatně, ale já toho prostě nebyla schopná, protože bych opět nestíhala.

Pak bylo pár dalších písniček + střídání trampolíny s plankem - to se mi líbilo moc!

Nakonec posilování břicha s protažení a já byla v euforii a v úterý jdu opět. 

Těším se na svůj pokrok, no spíš jsem zvědavá, jestli vůbec nějakej bude. An hlavně takovej příliv endorfinů jsem snad nikdy nezažila! Je to úžasný na odreagování. Nemyslíte na nic jinýho, než na to jak blbě skáčete. A pak se ještě strachujete o zuby slečny před váma.

Pokud se rozmýšlíte, jestli na jumping zajít nebo ne, tak jednoznačně říkám ANO! Je to parádní na zpevnění těla, procvičíte hodně nohy a hlavně jste celou dobu v takový tepový frekvenci, že spalujete tuky. Není to zas takový, že byste omdlévali a nemohli popadnout dech. Samozřejmě záleží na vaší aktuální fyzické kondici, ale postupně se dostanete na vaši správnou tepovou frekvenci, kdy budete pálit tuky :)

P.S. Pálení stehýnek zaručeno, druhý den to určitě bude cítit!

Dám vám report po mý druhý hodině a uvidíme, jak na tom budu :)

Ještě přidám takové módní okénko. Objednala jsem si z Aliexpressu sportovní podprsenku. Vyšla kolem 100 Kč a je naprosto skvělá! Hlavně z mých dvojek udělá krásný trojky :D narozdíl od  ostatních sportovních podprsenek, který z mých dvojek udělaj krásný jedničky.

Tady máte odkaz.

Mějte se krásně a já se těším u dalšího článku :)